Jak jsem se naučil jíst ryby.

9. června 2009 v 18:44 | Kocour |  Povídky z ryb
Jak jsem se naučil jíst ryby aneb recept á lá Ludva.


Rybařím od svého raného mládí ale asi do svých čtyřiceti let jsem ryby nejedl. Co bylo důvodem již nevím - možná vzpomínka z mládí, kdy jsem byl o Vánocích nucen jíst ryby a rybí polévku, které mi tehdy nechutnaly, nebo něco jiného na co si již nevzpomínám, ale faktem bylo to, že jsem ryby vášnivě rád chytal ale nikdy nejedl. Výsledkem je také například to, že dodnes nevím jako chutná sumec i když jsem jej kdysi, v době kdy jsem ryby ještě nejedl chytil a od té doby co ryby jím se mi to již nepovedlo.

Dnes již ryby jím, ne snad že bych se jimi musel cpát každý týden, ale jím je občas a docela rád. Nejraděj mám ovšem kulinářské výrobky s cejnů - rybí karbanátky grilované na dřevěném uhlí, uzené cejny a pečenáče. Ale nejvíce preferuji recept á lá Ludva, který mi naučil můj přítel rybář Ludva H. a který se hodí na jakoukoliv rybu.

Zmíněný Ludva byl "pan rybář" a můj rybářský kamarád, i když o mnoho let starší, se kterým jsem absolvoval několik rybářských výprav. Jeho přítomnost byla vždy velkým přínosem, nejen z hlediska jeho odborných znalostí rybařiny, ze kterých jsem vždy rád čerpal nové zkušenosti, ale i z hlediska zábavy, protože Ludva byl to čemu se dnes říká bavič, byla s ním prostě vždy zároveň i obrovská sranda. Byl to ten nejlepší parťák na ryby, ale nejen na ně, jakého jsem kdy poznal a zároveň byl velký gurmán a to zejména pokud se týká různých způsobů zpracování ryb do velmi jedlé podoby.

Někdy asi v roce 1980 jsem byl svým kamarádem Mirkem pozván na týdenní rybářskou výpravu k jednomu rybníku v Jižních Čechách. Jednalo se o rybník v kouzelném prostředí, obklopený lesy a přímo na jeho břehu stál malý rybářský srub, který si můj kamarád propůjčil od svého známého. Ryby jsme zde chytali prakticky přímo z chaty, protože k prutům to bylo z verandy asi tři metry. Byla to nádherná ale i úspěšná
výprava, která sestávala nejen z rybolovu, ale i se sběru hub, kterých rostlo v lesích přímo okolo srubu nebývalé množství. Ryby brali docela dobře, takže Mirek se převážně živil rybami a já zase houbami, které obojí jsme zpracovávali na všechny možné způsoby. V té době dnes propagované chyť a pusť bylo neznámým pojmem, takže denní povolená norma úlovků nám v polovině týdne již zcela zaplnila vezírky a protože ve srubu nebyla elektrika a tím pádem také lednice, začali jsme další chycené ryby také pouštět.

Oba jsme Ludvu znali a proto jsme dostali stejný nápad - pozveme Ludvu. V té době ještě neexistovali mobilní telefony, ale i přes tuto skutečnost se nám po několika výjezdech k nejbližšímu telefonu podařilo Ludvu sehnat. Přemlouvat jsme jej dlouho nemuseli a výsledkem bylo, že ve čtvrtek večer Ludva dorazil s plnou rybářskou výbavou za námi. Ovšem Ludva si nepřivezl pouze výbavu na chytání ryb, ale i výbavu na jejich kulinářské zpracování. Přivezl svoji speciální obří pánev s dlouhou rukovětí, která byla určená pro přípravu ryb
na ohni a ve velkém igelitovém sáčku přivezl již připravené ingredience pro přípravu ryb podle jeho speciálního receptu. Mě tato část jeho výbavy nijak nenadchla, protože jsem ryby nejedl, ale Mirek okamžitě zareagoval a šel zabít a naporcovat jednoho z ulovených kaprů.

Rozdělali jsme oheň, Ludva si nahodil a začal na ohni připravovat večeři z kapra. Když jsem viděl jeho snahu při přípravě ryb a dovezenou výbavu, tak jsem mu nechtěl zkazit radost a řekl jsem, že tu rybu budu samozřejmě jíst také. Ono se totiž začínalo stmívat a tak jsem vymyslel, že budu dělat jako když rybu jím, ale budu to házet za sebe do křoví aby to Ludva neviděl. Stalo se ale něco co jsem nepředpokládal, protože předložená porce měla vynikající vzhled a vůni tak jsem neodolal a kousek jsem ochutnal. Nebudu vás dále napínat, snědl jsem všechno, ostatní samozřejmě také a Mirek šel porcovat další rybu. Výsledek byl ten, že jsme leželi přežraní na břehu, slastně jsme chrochtali a zapíjeli jsme strávené ryby několika lahváči a slivovicí. A to je příběh o tom, jak jsem začal jíst ryby.

Příběh má ale ještě pokračování. Složení ingrediencí bylo jasně viditelné, Ludva si je přivezl již připravené v igelitovém pytlíku, podrobnosti uvedu v receptu na konci této povídky. Ale jednou z velmi podstatných složek receptu bylo koření, které si Ludva dovezl a jehož složení nám odmítl sdělit. Řekl jsem si, koření není tak podstatné, hlavní jsou ostatní ingredience. Po příjezdu domů jsem nakoupil od veksláků bony a vydal se do Tuzexu (pokud mladší generace neví co byl Tuzex a bony, zeptejte se rodičů vysvětlí vám to) kde jsem zakoupil koření na ryby, které se v té době, tak jako řada ostatních věcí, nedalo
nikde jinde koupit. Večer jsem připravil kapra podle receptu, který od té doby nazývám á Lá Ludva. Výsledek byl sice velmi dobrý, možná až výborný, ale absolutní dokonalosti Ludvova kulinářského výtvoru to nedosahovalo. Pochopil jsem, že podstatou úspěchu tohoto receptu je zejména použité koření, proto jsem se vypravil za Ludvou a snažil se z něho vytáhnout složení, které mi stále odmítal sdělit a to i po následně několika opakovaných pokusech.

Asi po roce jsem s Ludvou byl na nějaké oslavě, kde on jako vždy bavil celou společnost svými vtipy a historkami a při této příležitosti také vyprávěl příběh o tom, jak mi naučil jíst ryby a historii jeho slavného koření.

Ludva měl bratra, který pracoval jako hajný v revíru kam byli přiváženi zahraniční potentáti na lov zvěře. Po skončení lovu se většinou opakoval stejný příběh, lovci mu děkovali za úspěšný lov a snažili se svoji vděčnost vyjádřit darovanými valutami. Ludvův bratr tyto finanční dary odmítal a protože byl gurmán, požádal vždy o zaslání nějakého speciálního koření ze země odkud lovci pocházeli. Toto jeho přání bylo většinou splněno a protože lovci pocházeli z celého světa včetně Afriky a Asie sešla se mu v hájovně za několik let unikátní sbírka koření obsahující všechno možné i nemožné snad včetně i sušených hadů, housenek a podobně. Některé koření používal, ale větší část měl pouze vystavenou protože nevěděl jak a na co je použít. Ludva za bratrem do hájovny často dojížděl a při jedné takovéto návštěvě, kdy silně přehnali občerstvování s alkoholickými nápoji, dostali nad ránem "geniální" nápad, který spočíval v tom, že sesypali všechno koření na jednu hromadu, rozmíchali, rozdělili na dvě poloviny a každý si jednu ponechal - a to bylo tajemství Ludvova koření, které již nikdy nikdo ve stejném složení prostě namíchat nedokáže.

A na závěr recept :

1. Nakrájet syrové papriky, nejlépe všechny jejich existující barvy (zelená, červená, žlutá…), tak aby výsledek měl i barevný efekt.

2. Nakrájet cibuli.

3. Nakrájet na slabé plátky klobásu a dobrou slaninu (v případě nouze buřty a špek).

4. Vše výše uvedené promíchat, lehce osolit.

5. Porce ryby (kapr - porce, pstruh - celý, ale používám i na hejka, mořskou štiku atd.) vysušit v utěrce posolit a posypat kořením na ryby. Osobně ale nasoluji ryby den předem.

6. Na pánvi rozpálit omastek, nejlépe nezdravé sádlo, a na rozpálený tuk položit ryby.

7. Po usmažení jedné strany ryby otočit a vše zasypat nakrájenými ingrediencemi, jejichž množství je podle každého vlastní chuti. Já jich dávám poměrně hodně.

8. Když změkne paprika je jídlo hotové.

Množství uvedených ingrediencí je podle chuti.















Dobrou chuť a Petrův zdar přeje
Kocour
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DědaLebeda DědaLebeda | Web | 10. července 2009 v 23:15 | Reagovat

Když se umí cokoliv dobře připravit, jdou i komentáře stranou. Znám jednoho rybáře, co prohlašoval : " Já a sníst kus ryby tak dostanu žloutenku ". Dokud toto dodržoval, byl jedničkou v rybolovu, jako by to vše co mělo šupiny vědělo. Někteří už si dávali stejné háčky, vlasce,a návnady jako on, ale nic naplat..ryby braly jen a jen jemu a to furt. Po delší době nějak podobně čichnul k tomu, že ryba upravená kuchařem z hotelovky je prostě lahůdka, jak potom prohlašoval, stal se rovněž jako my sedícím a čekajícím a nechápavým o to více, že před tím mu to tak šlo.
HMMMMM.....Začal je konzumovat a bylo štěstíčku. Co k tomu dodat ????,
---(:-§o)))   ,.DL.  :-P

2 blu blu | 9. prosince 2011 v 19:10 | Reagovat

:-!  :-!  :-!  :-!

3 Jakub Jakub | E-mail | Web | 25. června 2012 v 18:22 | Reagovat

Super blog ;-)

4 averett averett | Web | 22. června 2015 v 17:40 | Reagovat

potrebuju pujcit 5000 ???

5 veronalism veronalism | Web | 28. září 2016 v 7:53 | Reagovat

levná půjčka 150000 O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama