Jak jsem si pořídil rybářského psa.

18. června 2009 v 19:53 | Kocour |  Povídky z ryb
Rambo
Příběh o tom, jak jsem si pořídil psa zdánlivě s rybařinou nemá nic společného, ale opravdu jen zdánlivě. Nechci tady rozebírat ani nijak rozpitvávat skutečnost, že se krade a to i na rybách. Usnete v noci v bivaku a ráno se probudíte bez vercajku přičem cena současného rybářského vybavení se často vyšplhá až do desítek tisíc korun. Rybáři to řeší několika způsoby od technických zařízení, které hlásí každý pohyb v okolí, držením nočních hlídek pokud se jedná o větší partu na rybářské výpravě až po zmíněného psa.

Jako člověk žijící z průměrného důchodu, jsem se rozhodl pro poslední řešení a sice pořídit si psa. Po delším zvažování jsem došel k závěru, že pes bude malé rasy a bude se jmenovat Rambo. Malý proto, aby v rybářské výbavě nezabral mnoho místa a také proto, aby náklady na jeho krmení se vešly do mého rozpočtu. Musím podotknout, že moje manželka vyjádřila silný kategorický nesouhlas.

Selektivně jsem dospěl ke třem rasám - krysařík, yorkšír nebo trpasličí pinč. Následně jsem zahájil prohledávání inzerátů. Vzhledem k vysokým cenám jsem vyřadil Yorkšíra u kterého jsem viděl i riziko toho, že nevíte jak naroste velký. Krysaříka jsem za rozumnou cenu nikde neobjevil, až jsem našel inzerát trpasličí německý pinč bez PP za cenu 3500 Korun. Cena byla na moji kasu sice taky vysoká, ale vymyslel jsem plán. Byl jsem na chatě, která byla asi 40 km od místa prodejce, objednal jsem se telefonicky na nezávaznou prohlídku štěňat a provedl následující přípravu. Na sebe jsem si oblékl děravé tričko a staré kalhoty, které jsem používal na chatě. Do několika kapes jsem si dal celkem 2400 korun, kdy maximální výše bankovek byla 100 korun, zbytek peněz jsem ukryl do dokladů a vyrazil. Auto jsem maskovat nemusel, bylo mu v té době asi 15 let a rozhodně nebudilo žádnou závist, mimochodem ho mám dodnes.

Zazvonil jsem, vešel do místnosti, kde bylo celkem 7 štěňat, z nichž 6 řádilo jako pominuté, skákala po gauči a div že se nehoupala na lustru. Uprostřed místnosti bylo velké křeslo a v něm ležel on Rambo. Okamžitě jsem věděl, že právě toho psa chci. Měl jako jeden ze dvou hnědou barvu a tvrdě spal, ostatní byli černí. Majitelka mi sdělila, že "on je takový líný, nažere se a potom spí".

Psům byly teprve dva měsíce, takže byli opravdu miniaturní, Rambo se mi vešel do dlaně, kam jsem ho zvedl, on mi olízl tvář a já věděl, že musí být můj, ať na to padne třeba celý důchod.

Nastala realizace mého plánu a to jednání o ceně. Sdělil jsem, že tohoto psa bych chtěl, ale přijel jsem se nezávazně podívat, protože jsem byl poblíž na rybách a nevím, jestli mám dost peněz. Sesypal jsem všechny připravené drobné a oznámil, že mám jen 2400 korun. Majitelka zkoušela různé varianty - abych zajel domů pro peníze, nebo abych zaplatil co mám a zbytek dovezl. Vysvětlil jsem jí, že když přijedu domů k manželce a řeknu jí o peníze na psa, tak žádný pes nebude, ale když psa přivezu, tak ho již nevyhodí. Jet tam znovu se zbytkem sumy by se mi vzhledem k velké vzdálenosti nevyplatilo, takže buď 2400 nebo nic. Majitelka odešla do vedlejší místnosti odkud měla několik telefonních hovorů, zřejmě s potenciálními kupci, nakonec se vrátila a zvítězilo heslo lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a řekla tak si ho tedy vemte.

Strčil jsem Ramba pod tričko a vyrazili jsme domů s tím, že nastane další anabáze a sice manželka, která psa nechtěla. Nakonec to dopadlo dobře, měla sice hromadu řečí, ale když jí Rambo olíznul tvář přijala ho do smečky. Mimochodem velitelem té smečky je v současné době Rambo.

Rambo se rozhodnul, že jsem jeho maminka a vůbec se ode mě nehnul. Stále jsem jej měl ve dlani nebo v malé brašničce pověšené na krku. Ani na WC jsem nemohl jít bez něho, okamžitě brečel jako malé dítě. Časem se ale přeorientoval na moji manželku, která ho miluje nadevše a málem mi ho nechce půjčovat ani na ryby.

Lenost Rambovi zůstala, říkám o něm, že je tak líný, že když jde spát, tak ani nezavírá oči. V délce spánku dělá rekordy. Vydrží spát v jednom kuse okolo 16ti hodin aniž by musel na záchod. Ovšem co je perfektní to je hlídač. Před měsícem se nám rozbil zvonek a nový si asi pořizovat nebudeme. Rambo je lepší jak zvonek a podle intenzity štěkání i poznáme kdo asi jde. Může spát a hlasitě chrápat, ale někdo se zastaví před domem a on okamžitě letí ke dveřím a štěká, až se málem dáví.

Jediným problémem je jeho agresivita na velké psy. Malých psů si nevšímá, každého velkého psa napadá. Problém je asi v tom, že žije ve smečce se dvěma psy mé dcery, kteří váží okolo 60ti kg a Rambo je jejich šéf. Když se perou, tak ho nechávají vyhrát a on si myslí, že je mistr světa a přepere každého psa. Je fakt, že trochu přerostl a má asi o 2 kila víc nežli má mít, ale zato to není ten známý třesavý ratlík ale je to jak říkáme malý dobrmánek.

Doma se točí všechno kolem Ramba já jsem až druhý v pořadí, vlastně třetí přede mnou je ještě kocour Mikeš. Jsme s Rambem na sebe, tedy hlavně já na něj, tak fixování, že nechodím na návštěvy kam nemůže pes a dokonce ani nejezdím na dovolenou, tu trávíme s Rambem na chatě.

Na rybách s Rambem, můžu spát i ve dne a nehrozí, že by se někdo ke mně přiblížil a já o tom nevěděl, prostě ideální rybářský pes. Tuto rasu mohu každému doporučit, jsou nenároční, velice odolní, prostě ideální psi do nepohody.

Jinak na fotce je Rambo při své další funkci, hlídá nám na letišti letadla, ale o tom zase jindy.
Rambo
Rambův největší kamarád sibiřský kocour Mikeš :
Sibiřský kocour Mikeš
















Jeho další kamarádi Akitové Cleo, Dino, Pegy a plyšák Keny:
tři kamarádi
Cleo
Dino z útulku















Plyšák Keny
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DědaLebeda DědaLebeda | Web | 11. července 2009 v 1:22 | Reagovat

Kocour si pořídil psa...to jsou mi věci. Je mi ale na druhou stranu jasné že přítel  na ryby je Rambo super. Kámošovo nalezenec Ben s námi vyráží a běda ho jednou nevzít. Lidičky a jak ten umí fandit když nahazujeme. Prožívá každé hnutí policajtů, jako by to měl v povinnostech. Super zážitky s Benem nám zpříjemňují chvilky u vody. Tak ať Ti Rambo ještě dlouho dělá společnost a štěkotem upozorňuje na všechny příchozí...vždyť někdy když neberou se i ty oči klíží z brzkého stávání za naším koníčkem.
---(:-§o)))   ,.DL. :-D  :-P  :D

2 Lucka Lucka | Web | 5. září 2009 v 11:45 | Reagovat

Skvělé!!! Ať žijí pidipsi! Vypadá to, ře ty spací rekordy trhaji tihle pidipsi všichni. Musím podotknout, že ten náš u toho ještě chrápe.  :D

3 Kocour Kocour | 6. září 2009 v 17:00 | Reagovat

[2]: Dík za komentář, ten náš pinč chrápe taky, jen jsem to tam nenapsal :-D

4 špaček špaček | E-mail | 6. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

jsem na tom stejně mám bišonka fenku a ta s námi jezdí na ryby či nákupy všude.Říkám jí živý alarm a u těch rybek se dá i schrupnout. Na poštáky a rybářskou stráž má asi alergii a to že šéf je ona to ti říkat nemusím tak at se ti daří příteli a těm naším hafíkům též

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama