Plotice

9. června 2009 v 18:58 | Kocour |  Povídky z ryb

Někdy na konci podzimu v roce 1995 mě pozval můj známý Pepa na ryby do svého srubu situovaném na břehu Vltavy nedaleko po proudu za Prahou. Jedná se o správný rybářský dřevěný srub, bez elektřiny, vody a ostatních vymožeností jako je koupelna a podobné změkčilosti, které správný rybář nepotřebuje.

Historie jeho srubu je docela úsměvná a patřila by do tak zvaných historek z natáčení. Někdy koncem osmdesátých let Pepa přišel do práce a slavnostně nám sdělil, že sehnal a koupil pozemek na chatu na břehu Vltavy, kousek od Prahy. Okamžitě se stal předmětem velké závisti, ovšem samozřejmě v dobrém, ale pouze do té doby, nežli nám ukázal fotografie a pozemek podrobně popsal. Na fotografiích byla vidět pouze skála, prudce se svažující k řece a hustě zarostlá různým nízkým křovím. Ani v největší fantazii si nikdo z nás neuměl představit, jak by na tomto "pozemku" mohlo stát něco jako chata. Podle jím popisované reakce jeho rodiny dopadl stejně i doma a to v okamžiku, když rodinku vyvezl aby se na pozemek zakoupený za rodinné úspory podívala. Nikdo jsme se jeho rodině nedivili a Pepa se v práci stal předmětem různých posměšků typu co dělá tvoje alpinium nebo kdy už otevře ten svůj kamenolom.

Pepa je ovšem kluk od rány a dokázal nemožné. Nejprve přesvědčil rodinu aby společně vylezla na skálu a částečně ji vyčistila od keřů, které byly samozřejmě většinou pichlavé. Jak k tomu dokázal rodinu přesvědčit nevím, ale fakt je, že tam ani dnes většinou dobrovolně nejezdí. Následně navázal kontakt v blízkém kamenolomu jehož výsledkem byla pomocí výbušniny vystřílená plošina před úpatím skály.

Dnešní stav je takový, že na plošině stojí dřevěný patrový srub. V dírách které postupně do skály vytesal a zavezl zeminou pěstuje ovocné stromy a zeleninu. Ze studánky objevené kupodivu pod vrcholem skály má svedenou hadicí vodu do nádrže, kterou lze používat na koupání nebo jako zásobárnu živých ryb, které lze udit v přilehlé udírně. Prostě pro rybáře rajská oáza, pro rodinu ale asi méně - koupání ve Vltavě za Prahou by většinou asi nikdo neriskoval a výlety po okolních skalách asi také ne. Takže Pepa jezdí do srubu většinou sám, ale jezdí tam rád a často. Já osobně se vždy těším na jeho pozvání.

Když jsem tam poprvé přijel byl jsem nadšený nejenom srubem ale zejména také skutečností, že od srubu k řece je to asi dvacet metrů což bylo
pro mě jako rybáře něčím z oblasti rybářských snů. Dalším příjemným překvapením bylo zjištění, že do této lokality žádní rybáři nejezdí. Ale tím nejpodstatnějším bylo zjištění, že řeka je plná ryb, které ještě nepoznaly rybáře a jejich fígle. Faktem ovšem je, že v té době se ještě vedly diskuse o tom, zda ryby z této části Vltavy jsou poživatelné nebo ne. Závěry vyznívaly v tom smyslu - pokud se nekonzumují pravidelně tak ano, ale dravce raději ne. Dravce proto ne, že jsou na konci potravinového řetězce a veškeré těžké kovy a další škodliviny z ryb kterými se živí se v nich koncentrují.

Pepa nebyl a dosud není typem rybáře nezývaným bobkař. Nejraději chodí okolo vody s lehkou výbavou a chytá plotice, tlouště, okouny a občas nějakou štiku nebo bolena. Nepamatuji se, že by se někdy stalo, že nic nechytil, přes lehkou rybařinu je nepřekonatelný. Já jsem sice spíše typ bobkaře, čekajícího celý den na jeden záběr od kapra, ale rád jsem se přizpůsobil a šli jsme na ně - na co, no samozřejmě na plotice. Plotice jsem do té doby také občas s různými úspěchy chytal, ale to co jsem zažil tam bylo nepředstavitelné. Při prvním chytání jsme krátce po zakrmení uvařenou pšenicí začali tahat jednu plotici za druhou. Nešlo ale jenom o počet ale zejména o jejich velikost. Já jsem do té doby takové množství tak velkých plotic ještě nezažil. Plotice měly okolo třiceti centimetrů a byly tlusté až vyžrané. Přestože mi bylo jasné, že jsou vyžrané z odpadů z pražské kanalizace, neodolal jsem a část z nich jsme naložili do soli s česnekem a druhý den vyudili a část jsme večer grilovali na ohni a zapíjeli lahváči vychlazenými v ledové vodě ze studánky. Pokud se týká chuti byly vynikající ať grilované tak i vyuzené.

Díky těmto ploticím jsem se také začal specializovat na jemnější způsoby rybolovu, postupně jsem přešel na feeder - multipicker a dále na chytání na bič bez navijáku s těmi neslabšími vlasci. V poslední době jsem těmto způsobům propadl a postupně jsem přešel i na háčky bez protihrotu. Tahat rybu na slabý cajk je skutečně požitek. Na Pepově místě se velmi často stává, že místo plotice přijde kapr, kterých je zde poměrně hodně, pokud přijde na bič a je větší tak to je problém ale s feedrem je to opravdu rovnocenný boj kdo s koho. Někdy zvítězí kapr někdy rybář, ale oba mají takřka rovnocennou šanci a v tom je to krásné.

Z chytání plotic se u mě postupně vyvinula vášeň, které jsem propadl. Díky používání biče, co nejslabších vlasců a háčků bez protihrotu se z toho stalo sportovní zápolení při které mají obě strany skoro stejnou šanci a v tom je to kouzlo. Faktem je, že já mám sice tu šanci vždy větší ale takový je život.

Velmi zajímavá situace je na tomto místě s kapry. Největší úspěchy s jejich chytáním zde máme vždy až na konci roku kdy začíná mrznout. V té době pravidelně najíždějí kapři ve velkém do námi zakrmeného místa nacházejícího se asi 4 metry od břehu, kde je hloubka vody okolo 50 cm. Základem je absolutní klid na břehu aby se kapři nepoplašili. Najíždí vždy v asi hodinových intervalech a to většinou po celý den. Záběry jsou vždy poměrně razantní. Je to sice proti všem teoriím o zimním chování kaprů, ale zdejší kapři zřejmě tyto teorie neznají a proto je nedodržují. Je to nádherné chytání, až na tu hroznou zimu.

Jezdím k Pepovi do jeho srubu opravdu rád, oproti Labi kam jsem do té doby jezdil se jedná o oázu rybářského klidu, ale jak dlouho to nevím. Začíná to zde již stejně jako to začínalo na Labi před labským boomem, koncem roku 2001 přijel první rybář s motorovou pilou a vyčistil si na břehu místo vedle nás. Příště sebou přivezl svého kamaráda, který si vyčistil další místo. Vidím to špatně sbohem rybářský ráji sbohem vyžrané plotice a sbohem kapři kteří nevíte, že v zimě máte přijímat potravu jen omezeně.



PS

Idilka skončila, před pár roky přiletělo hejno chráněných kormoránů a zlikvidovalo většinu rybí populace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 23. června 2009 v 12:48 | Reagovat

........to místo znám a nemá to tam chybu ;o)

2 DědaLebeda DědaLebeda | Web | 11. července 2009 v 0:01 | Reagovat

Pepovi, Tobě i těm šupináčům co nevědí, že mají také omezeně přijímat potravu a né vždy jako diví, přeji, ať to těm novým trvá co nejdéle, než se tam uvelebí a vezmou Vám iluze o klidu. Možná, ale, že i ti noví si uvědomí co by ztratili a budou se chovat tak jak by jste si to s Pepou přáli.. Držíííím palce.
---(:-§o)))   ,.DL. ;-)  ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama