Příběh,který mi nikdo neuvěří,ale který se skutečně stal

9. června 2009 v 19:03 | Kocour |  Povídky z ryb

Situaci kterou chci popsat v této rybářské povídce patří spíše do příběhů z rybářské latiny nežli do skutečných událostí, mohu vás ale ubezpečit, že situace, osoby a všechno ostatní v této ale i ve všech ostatních mých povídkách jsou skutečné a opravdu se staly. Zřejmě to souvisí s mojí slabou obrazotvorností a proto si povídky nevymýšlím, ale vždy pouze popisuji skutečné událostí, které jsem zažil.

Pro přesnost uvádím, že se to událo 15. října roku 2003. Rybářský revír na kterém se událost stala jmenovat nebudu. Souvisí to s mojí povídkou " Jak jsem objevil rybářský ráj", ve které také popisuji, jak jsem o ten ráj následně přišel. Současný stav na řece Labi před mojí chatou se příliš neliší od stavu, který jsem popisoval někdy v roce 2001, kdy jsem uvedenou povídku napsal - kromě toho, že polovina sousedních chat odplavala. Před chatou, kde jsou jenom asi dvě dobrá místa odkud se dají chytat ryby, se permanentně střídají "Carp teamy", jak si většina z nich slavně říká a místa si většinou předávají mobilním telefonem. Párkrát jsem měl možnost některé z těchto týmů sledovat, v době kdy nevěděli že jsem na chatě a mohu je pozorovat, a dospěl jsem k názoru, že rybolov je asi jedním z jejich hlavních zdrojů příjmů. Nebudu to zde rozebírat, protože je mi z toho lidově řečeno "na blití". Můžete namítnout, proč jsem na ně nezavolal porybného. Tak zaprvé proto že nemám zájem aby mi někdo později zapálil chatu nebo spáchal něco podobného a za druhé proto, že v uvedeném revíru jsem ještě nikdy porybného nepotkal - asi tam žádný není, nebo se tam bojí chodit.

Místem činu je můj nový, vlastně staronový rybářský ráj, který jsem objevil před několika lety a který, ač je to neuvěřitelné, do současné doby rybářským rájem zůstal a to i bez rybářů, kromě dvou místních důchodců, kteří ale zřejmě také nikde nevyžvanili své rybářské úspěchy. Faktem ovšem je, že pokud se týká počtu ulovených ryb, tak rybářský řád také tvrdě nedodržují. Těch pár chat, které tam stály, vzala velká voda, takže tam člověk skoro nikoho nepotká, kromě všudypřítomných cyklistů na horských kolech a pár pěších turistů. Rybáři se z pro mě nepochopitelných důvodů tomuto úseku zřejmě vyhýbají, v čemž se jim ale ani příliš nedivím, protože místní revír není od pohledu příliš lákavým. Břehy jsou málo přístupné, plné větví a kořenů, tok má silný proud a nedá se tam parkovat s autem tak zvaně "za zadkem". Dalším faktem je, že po nahození jsou většinou jen dvě možnosti chytit rybu nebo utrhnout vlasec.

Přijel jsem na místo dopoledne asi v deset hodin, zakrmil jsem rozvařenou kukuřicí se šrotem a dalšími ingrediencemi, které používám jako je například sojová omáčka-mušle, perníkové koření, olej atd. a začal jsem pomalu a hlavně potichu vybalovat vercajk. Potichu proto, že zde lovím ve vzdálenosti maximálně do čtyř metrů od břehu a pomalu proto, že jsem věděl, že obvyklé hejno kaprů objeví zakrmené místo až po určité době.

Ještě bych chtěl krátce rozebrat vzdálenost na kterou chytám a kde je hloubka vody okolo 70ti centimetrů a méně. Po řadě výjezdů na toto místo s různými úspěchy jsem zjistil, že tato vzdálenost a uvedená hloubka jsou v tomto revíru nejoptimálnější a co je na tom nepodivnějšího, tak to funguje i koncem roku kdy má voda méně než 10 stupňů a venku mrzne. Problémem je pouze to, že na místo vždy najede větší hejno kaprů a při záseku je proto nutné postupovat tak aby se hejno zbytečně nevyplašilo, to znamená, že pustím kapra aby odcestoval do středu řeky a ke břehu jej přivedu o několik metrů jinde nežli mám pruty, většinou ale chytám jen na jeden. Chytání na tak krátkou vzdálenost má svoji specifiku také
v tom, že i malý kapr dá obrovskou ránu do prutu a pokud není dostatečně povolená brzda, nastává problém. Kapři jsou zde mimořádně bojovní a s "línými" kapry z Labe se nedají srovnávat, tahat takového bojovníka na slabém cajku je pro mě vždycky silný adrenalinový zážitek.

Nechytám ani nekrmím s boilies, takže tím také neeliminuji menší kapry. Faktem ale je, že místní malí kapři mají okolo šedesáti centimetrů, což mi bohatě stačí a vyvažuji to tím, že používám slabé vlasce, jemné pruty a většinou háčky bez protihrotů.

Nebudu zde ze sebe dělat někoho kým nejsem, takže přiznávám, že ryby jím, moje rodina také a proto nejsem zastáncem propagovaného "chyť a pusť", se kterým mám z Labe své zážitky, ale většinou si nějakého středně velkého kapra vezmu a ty větší vždy pouštím, ne snad z nějakých etických důvodů, ale protože jejich maso již není tak chutné a také jako odměnu za zážitek který mi uštědřili.

Musím již přejít k meritu věci protože jsem se zde nějak rozvláčně rozkecal. Takže až asi do dvanácti hodin jsem měl řadu záběrů ale takových těch jemných a vždy jsem sekal do prázdna. Dostal jsem pouze jednoho kapra 65 centimetrů, kterého jsem pustil. Přestalo mi to bavit, takže jsem utáhl brzdy s tím, že pořádný kapr se chytne sám i bez sekání obzvlášť na tak krátkou vzdálenost. Byla to pravda, opravdu se za chvíli chytil sám jenže…. prut se nejprve vymrštil do vzduchu a zůstal viset na přední vidličce, normálně používám stojan, ale byl jsem líný jej sestavovat. Snažil jsem se natáhnout po prutu ruku, ten ale vyskočil z vidličky a spadl na zem, nežli jsem stačil sehnout své silnější obézní tělo, tak se prut rozjel po zemi a následně po dně řeky, kam jsem vzhledem k velké zimě samozřejmě za prutem neskočil. Prut byl v čudu a já byl pěkně naštvaný. O prut ani tak nešlo, jednalo se o slabší děličkou, kterou mám již asi třicet let, ale šlo jednak o to, že jsem na ní měl docela dobrý japonský naviják, ale hlavně jsem měl nostalgický vztah k tomuto prutu na který jsem před asi 6ti lety zapřáhl kapra, který podle mých střízlivých odhadů měl více jak 20 kilo. Stalo se to na Labi a kapra jsem nedostal, podařilo se mi jej asi třikrát zastavit nežli mi vytočil celou cívku a potom jsem stačil jenom narovnat prut a japonský vlasec o síle 0.35 prdnul jako nic. Podle ploutve, která se při jeho zastaveních několikrát objevila na hladině, to musel být kapr jako prase a až do dneška se mi o tom v noci zdá.

Udělal jsem ještě zoufalý pokus s druhým prutem, na který jsem dal třpytku a pokusil se, samozřejmě že marně, zachránit ztracený prut. Sundal jsem třpytku a pokračoval s jedním prutem, další pruty jsem sebou samozřejmě měl, ale byl jsem způsobenou ztrátou naštvaný a nerozbalil jsem je.

Asi po hodině jsem měl záběr, zasekl jsem, brzda začala vrčet a ryba upalovala do středu řeky. Začal jsem pomalu přitahovat a najednou zírám jako blázen z vody se začala pomalu vynořovat špička mého ztraceného prutu a háček od prutu, který jsem držel v ruce byl zachycen na koncovém očku. Byly to nervy, dno bylo takové jak jsem jej popsal v začátku, do vody jsem nemohl, byla velmi studená a na nohou jsem měl místo gumovek lovecké kožené boty. Pomalu jsem tahal ke břehu a bylo mi jasné, že na druhém prutu je nějaká ryba. Těch pár minut kdy jsem laboroval s taženým prutem ke břehu mi připadalo jako věčnost a v duchu jsem si říkal "to přece není možné aby se mi to povedlo a i když se mi to povede, tak mi to stejně nikdo neuvěří". Ale povedlo se druhý prut jsem chytil za špičku, vyhákl háček z očka, vyndal z vody a začal navíjet. Na konci byl kapr a i přesto, že tam visel více jak hodinu, tak začal docela slušně bojovat, říkal jsem si "jestli se mi povede dostat i toho kapra tak to již mi nikdo tuplem neuvěří". Abych to zkrátil, kapra jsem dostal, měřil 72 cm, byl nádherný, celý zlatý prostě kus. Fotoaparát jsem samozřejmě neměl ten odpočíval doma, protože jsem zapomněl koupit nový film. Pokochal jsem se s kaprem a pustil jsem jej do řeky. Myslím si, že já a ani on na tento zážitek nikdy nezapomeneme, komu ho bude vyprávět ten kapr to nevím, ale já jej zatím vyprávím skoro každému kdo má zájem naslouchat. V řadě případech ale vidím na očích mých známých, že to považují za moji rybářskou latinu.

Abych mohl pokračovat v psaní mých rybářských povídek, potřebuji další zážitek, protože jak jsem již uvedl své povídky si nevymýšlím ale náměty mých povídek přináší sám život, takže příště nashledanou a Petrův zdar.


PS

Víte jak skončil tento rybářský ráj, přiletělo hejno kormoránů, zůstalo zde i přes zimu a zlikvidovalo většinu ryb. Kormoráni jsou bohužel chráněni takže postupně zlikvidují i další revíry. Mělo by se s tím něco dělat......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DědaLebeda DědaLebeda | Web | 11. července 2009 v 0:24 | Reagovat

Petrův Zdar i Tobě... je to přesně jak si ti dva říkají o tom co ulovili, jeden kapitální úlovek - druhý rozsvícenou lucernu..." když TY ubereš na míře....tak já tu lucernu zhasnu " cha cha cha .. ale dejme tomu. Sám už jsem pro prut se zataženou brzdou mazal do vody a světe zboř se - na konci lysec 46cm chycený za oba návazce. Jeden v tlamě a druhý za boční ploutev. Odpor kladl jako 60tka.
---(:-§o)))   ,.DL.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama