Motobabky z NDR

10. srpna 2009 v 14:07 | Kocour |  Ostatní
Na úvod pro mladší ročníky uvádím, že v nadpise uvedená NDR je bývalá Německá demokratická republika z dob kdy Německo bylo rozděleno na dva státy. NDR patřila do tak zvané východní zóny a její obyvatelé na tom byli zhruba stejně jako my. Pokud chtěl někdo na dovolenou k moři, tak kromě vyvolených, kteří obdrželi valutový příslib k cestě na západ a Jugoslávie, byl výběr velmi jednoduchý - Bulharsko, Rumunsko nebo bývalý Sovětský svaz do kterého se ale dalo většinou cestovat pouze s organizovanými zájezdy.

Občané NDR sice měli doma Baltické moře, ale poměrně studené a na plážích se většinou dalo sedět pouze v ochranných zábranách proti větru. Čili výsledkem bylo, že přes naši republiku v sezoně jel nepřetržitý proud dvoutaktních automobilů Trabant, Wartburq a motocyklů MZ směřujících do uvedených mořských destinací a částečně i k nám, kde oblíbené z jejich strany byly zejména Tatry.

Vesnice, ve které bydlím je situována na bývalém hlavním tahu z uvedené NDR a například přejít zde silnici v té době byl velmi riskantní čin hrozící neůmyslnou sebevraždou pod koly těchto páchnoucích dvoutaktů, jejichž smrad z výfuků se linul celou krajinou. Nikdo si to již nedokáže ani představit, ale tento smrad ve srovnání s dnešním ovzduším byl něco hrozného. Dneska když jedu po silnici a někde daleko přede mnou je dvoutakt, okamžitě to cítím a teď si představte, že jich byly stovky a stovky.

Vztahy s enderákama, jak byli obyvatelé bývalé NDR u nás nazýváni byly celkem dobré a podle tehdejších kritérií byli oni ti hodní němci a ti špatní němci byli v bývalé NSR - Německé spolkové republice. Vzhledem k množství projíždějících enderáků byly kontakty s nimi poměrně běžné. Mě osobně se stalo dvakrát, že v noci zazvonili a prosili o pomoc jednou měli vybitou baterii, podruhé píchlou gumu. V obou případech to skončilo přespáním u nás, noční opiliádou a pozváním do NDR na oplátku. Jedni chtěli ráno platit za pohostinství, tak jsem je rázně odmítl a když byli neodbytní ukázal jsem jim svoji sbírku pivních tácků s tím, že mi mohou nějaké poslat z NDR. Jaké bylo překvapení když jsem asi po půl roce obdržel balík plný enderáckých pivních tácků.

Podobným způsobem se kolem roku 1967 seznámil soused z ulice s partou mladých motorkářů, kteří u něho následně přespali a na oplátku jej pozvali k nim domů do Lipska. K tomu musím uvést, že soused Rudolf byl rozvedený, já již šťastně ženatý. Rudolf měl auto, kterým byla již v té době historická Praga Piccola, se kterou se na takovou cestu neodvažoval vyrazit a tak mi požádal, jestli bych nevzal auto a nejel s ním na výlet do Lipska. Já byl čerstvým majitelem automobilu Škoda 1000 MB. Malé odbočení, pamětníci vědí, ale pro mladé - osobní automobil se v té době u nás dal koupit pouze po vinkulací peněz a asi 5ti letech čekání. "Výhodou" bylo, že silnice zely prázdnotou a auta stejné barvy se navzájem zdravila.

Souhlasil jsem a vyrazili jsme do Lipska. V Lipsku jsme byli přivítáni na velmi dobré úrovni, všichni se zajímali zejména o probíhající politické uvolňování, ke kterému u nás začalo docházet, byli jsme všude vítanými hosty, navštívili několik rodin a když došlo na řešení ubytování byli jsme předáni do péče dvou svobodných žen s tím, že se o nás postarají. Nebudu zde rozebírat podrobnosti, péče byla skutečně vynikající. Po příjezdu domů jsem manželce vysvětlil, že jsme byli ubytováni u dvou starých babek v důchodu, příbuzných uvedené party motorkářů, které se o nás perfektně postaraly. Soused Rudla jako rozvedený nemusel nikomu nic vysvětlovat. Postupně jsme s Rudolfem Lipsko navštívili několikrát…podrobnosti nebudu rozebírat. Došlo to tak daleko, že manželka posílala oněm stařenkám dárky.

Jednoho dne jsem přišel domů z práce a tam byla tichá domácnost, ovšem jenom velmi krátce, nežli mi manželka oznámila, že přijeli na návštěvu ty dvě babky z Lipska, jsou u souseda Rudly a přijeli na motocyklech značky MZ. Prostě to ruplo a byl průser, který jsem žehlil hodně dlouho. Obě "babky" se časem vdaly, jedna z nich si vzala za muže doktora veterináře, mají spolu dvě dcery. Naše rodiny se spřáteliy a vzájemně se navštěvujeme.



Mě je dneska 66 let a jsem nebo se snažím být motorkářem a kdyby se tento příběh uskutečnil opačně, skončilo by to pouze konstatováním přijel za tebou ten starej dědek na motorce, bež mu pomoci slézt.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Panelák Panelák | Web | 10. července 2013 v 13:33 | Reagovat

Co má ale dělat člověk, který bydlí v paneláku a nemá garáž? Kde nechat stát motorku?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama