Rybařina na Zemplínské Šíravě

30. září 2009 v 15:27 | Kocour |  Povídky z ryb
V roce 1968, teda v dobách z dnešního pohledu dávných, vyšel v časopise Květy článek o Morském oku, popisující nádherné jezero na východě Slovenska, v pohoří Vihorlatské vrchy. Jezero má rozlohu asi 13 hektarů a dosahuje hloubky až 25 metrů.

Popis uvedené lokality nás s manželkou natolik zaujal, že padlo rozhodnutí - tam musíme strávit svoji dovolenou.

Naložili jsme naši Škodu MB 1000, tehdy přezdívanou tisíc malých bolestí, vzali stan, spacáky a vše potřebné na kempování, přibalili babičku, teda mojí mámu a vyrazili směr Vihorlat.

Dovolená pod stanem byl v té době u nás nejběžnější způsob jejího trávení a Češi byli národem stanařů, až následně začala éra karavanů a později obytných automobilů.

Ještě k té bagáži musím připomenout, že naložit stan a věci na kempování pro tři osoby do mini kufru a úložných prostorů uvedeného automobilu byl úkol na úrovni luštění sudoku pro náročné a zkušenosti jak nejlépe využít prostor kufru, který byl mimochodem vepředu, se předávaly dál, jako ten nejlepší dar. Ještě si pamatuji jak se začínalo, úplně dolů se dal rozkládací stůl, na něj skládací kempinkové křesílka, ale bez látkové výplně aby se do vzniklé dutiny daly naložit další věci, stan se dával za zadní sedačky a maximálně se využíval i prostor pod sedadly, střešní zahrádka byla naprostou nutností a každý si ji většinou vyráběl sám, vyžívaly se i kapsy v blatnících v motorovém prostoru.

Naložili jsme a vyrazili. Na rybářskou výbavu nezbylo místo a ani jsem nějakou rybařinu nepředpokládal. Cestou jsme přespali na Moravě, ráno vyrazili směr Vihorlat - Morské oko. Dojeli jsme do Michalovců, to jsem měl podle tachometru najeto již asi 870 kilometrů a následně se před námi objevilo rozsáhlé jezero, kterým byla podle zjištění Zemplínská Šírava o které jsem do té doby nikdy nic neslyšel. Odtud jsme pokračovali směrem na hranice s bývalým SSSR a stále jsme nemohli najít žádnou silnici vedoucí k Morskému oku, které jsme ve větší vzdálenosti stále objížděli, až jsme se dostali ke Snine a zde nám domorodci poradili cestu.

Příjemným překvapením bylo, když jsme projížděli cikánskou vesnicí, která se skládala ze samých nových a pěkných domků/vilek a svojí čistotou až vybočovala z našich zkušeností s obdobnými lokalitami na Slovensku.

Abych to zkrátil, z okresní silnice jsme odbočili na skoro polní cestu, která se stále zužovala až skončila u lesa. Zazvonili jsme u domu který tam stál, od jeho obyvatelů, cikánů, jsme se dozvěděli, že k Morskému oku to je odtud lesem asi jeden kilometr a jiná, pro naše auto sjízdná cesta, tam nevede. Byl to docela šok, najeto se zajížďkami skoro tisíc kilometrů a zbytečně, protože nechat auto někde na samotě a odvléci veškerou bagáž lesem asi 1 kilometr, k tomu by nás nepřinutila ani sebekrásnější realita uvedené lokality.

Co dál, vzpoměli jsme si na Zemplínskou Šíravu okolo které jsme projížděli, zaujala nás svojí rozlohou a okolní scenérií Vihorlatských vrchů a padlo rozhodnutí vrátit se a utabořit se tam. Šírava , která má rozlohu okolo 33 km2 a jako stavba byla dokončena v roce 1965, byla v té době u nás takřka neznámou lokalitou a to jak z hlediska turistického tak i sportovního rybaření.
Vrátili jsme se na Šíravu, kde v té době kromě nevelkého počtu stanujících rybářů a turistů bylo poloprázdno. Z dnešního hlediska by se dalo říci, že tam bylo pusto a prázdno. Utábořili jsme se na louce pod Medvědí horou kde bylo nejvíce rybářů, což znamená, že jejich stany stály v jedná řadě u vody a byly jeden od druhéhu vzdálené více jak sto metrů.

Postavil jsem stan, šel na průzkum mezi rybáře a moje zjištění bylo šokující. Kapři se chytali ve váhové kategorii od pěti kilogramů nahoru a neexistovalo aby každý nechytil dva kapry denně. Jediným problémem bylo, že se drželi asi tak 200 a více metrů od břehu a nástraha se musela zavážet lodí. U každého stanu byla postavená udírna, většinou složená z kamenů a všechny byly narvané udícími se kapry.

Začaly se o mě pokoušet mdloby, byl jsem na tom nejlepším místě na rybařinu jaké jsem dosud znal a neměl sebou ani háček. Jediné co jsem měl u sebe byla rybářská legitimace. Zjistil jsem kde sídlí v Michalovcích rybářská organizace a okamžitě jsem tam vyrazil. Výsledek byl vynikající, odcházel jsem se 14ti denní hostovací povolenkou. Měl jsem povolenku ale jinak vůbec nic. V rybářských potřebách jsem zakoupil nejlevnější prut, kterým byl silný dvoudílný plný laminát, mimochodem ho mám dodneška na lov sumců, k němu nejlevnější malý naviják Rex, zakoupil háčky, olova a další propriety. Podběrák nebyl potřeba, proč popíši později. A jako největší investici jsem zakoupil gumový nafukovací dvojkajak jehož koupi jsem zdůvodnil manželce a mámě tím, že je to dar pro ně aby se měly na vodě čím bavit. Prošlo to v pohodě, ten člun jsem měl ještě asi dalších 15 let a s úspěchem jsem jej používal na svých rybářských výpravách.

Nežli budu popisovat místní rybolov musím krátce něco k podmínkám na místě. Protože se jednalo o lokalitu turisty ještě neobjevenou nebylo tam žádně zázemí. Pro pitnou vodu se chodilo k pumpě vzdálené asi 1 kilometr. Specifikou té pumpy bylo, že stála u hřbitovní zdi. Sociální zařízení nebylo žádné, tedy ani WC. Muži běhali do křoví pod Medvědí horu a ženy chodili do blízké vesničky, teda pokud to stihly, kde se domluvili s místní babkou na používání její dřevěné kadibudky. Babka byla podnikavá, dala si ke kadibudce židli a vybírala za použití my jsme jí udělali reklamu a spokojenost byla na obou stranách. Když jsme tam přijeli za rok, měla tam babka již kadibudky tři.

Nákupy, na ty jsme jezdili do nedalekých Michalovců, ale co bylo perfektní, každé ráno procházely kolem stanů místní podnikavé ženy a prodávaly své produkty jako zeleninu a zejména naprosto vynikající domácí slaninu, klobásy, pálenku a někdy i domácí chleba. Z hlediska tehdejších představ o dovolené, které v té době nebyly nijak náročné, to byl ráj na zemi. K tomu všemu udírna plná vyuzených ryb. Udírnu jsem postavil po vzoru ostatních rybářů kousek od stanu, byla to kruhová stavba složená z plochých kamenů s kanálem vyhrabaným v zemi a přikrytým také kameny. Udila vynikajícně. Vždy večer jsem ryby zabil a do druhého večera naložil do soli s česnekem, pak šly do udírny.

Nyní k samotnému rybolovu. Po zavezení návnady, při kterém si sousedící rybáři pomáhali, se prut podložil a také zajistil kameny, místo policajta se použil klacík nebo spíše klacek, který ležel na zemi a byl zatížen menším kamenem. Jiným způsobem, při tehdejším vybavení, se záběr ve vlnách které byly a na tak velkou vzdálenost zjistit nedal.

Záběry byly tak 4x za den a postup byl následovný, kapr se zasekl, rybář vzal prut přes rameno a šel po louce směrem od vody. Ostatní rybáři zajistili závěr, asi do 20ti metrů od břehu byla velká mělčina, kde nešlo použít podběrák, rybáři vlezli do vody obstoupili rybu a rukama jí vyndali na břeh. Dělali to tak všichni, tak jsem se přizpůsobil.

Jak jsem již uvedl minimální váha byla 5 kilo, menšího kapra jsem tam neviděl. Strávil jsem tam 14 nádherných dnů se všemi okolními rybáři jsme udržovali přátelské vztahy, ve dne jsme chytali ryby, tedy pokud jsme nejeli na výlet po nádherném okolí a v noci se ryby udili, rybáři si sesedli dohromady, popíjela se místní pálenka, zajídala uzenými kapry a místní slaninou, prostě úplný rybářský ráj. Přes den jsme pak chrápali u prutů.

Zajímaví byli místní porybní, vždy chodili dva a byli ozbrojení služebními pistolemi. Vždy kontrolovali jen povolenky, počty ulovených ryb je nikdy nezajímaly. Inu jiný kraj jiný mrav.

Každý den jsem chytal až do večera i když normu dvou vylovených kaprů jsem měl splněnou většinou již dopoledne. Bral jsem si jednoho kapra denně a ostatní jsem pouštěl za což mi místní sice nadávali, ale kamarádi jsme zůstali. Nějakou, z dnešního pohledu super trofejní rybu jsem nechytil, můj největší kapr vážil asi 8 kg ale pro mě to byly ty největší ryby jaké jsem do té doby nejen měl na háčku ale vůbec viděl.

Dostal jsem se i do Slovenské televize, která jednoho dne přijela natáčet šot o místním rybolovu. Postávali jsme s nimi na břehu a čekali až někdo zapřáhne kapra aby mohli natočit jeho zdolávání. Po chvíli došlo u jednoho z rybářů k záběru, kamera se přemístila k němu a točili zdolávání, několik rybářů sundalo dlouhé kalhoty a na mělčině se snažili kapra dostat na břeh.

Jak jsem již uvedl mělčina byla velmi dlouhá, kaprům se do ní moc nechtělo a zde právě začal boj a to byl také jeden z důvodů popisovaného způsobu zdolávání, tak aby kapr nemohl na krátkou vzdálenost přervat vlasec. Rybář který jej zdolával byl v okamžiku kdy kapra dostával na onu mělčinu poměrně daleko od břehu což umožňovalo lepší pružení vlasce a zabránilo jeho přervání.

Stalo se ale, že filmovaný kapr se rybářům vytrhl, přerval vlasec a začal prchat do hloubky, což bylo vzhledem k mělčině pro něho trochu složité. Já stál na břehu měl jsem na sobě kalhoty, svetr, boty... rozběhl jsem se, skočil po hlavě placáka do vody, kamera stále běžela, a chudáka kapra jsem chytil a dostal na břeh. Večer jsem byl v televizních zprávách a od té doby se také začínal datovat rybářský boom na tuto lokalitu. Jaký je současný stav si umím jasně představit, když zadám na Internetu Zemplínská Šírava a vidím jeden hotel vedle druhého.

Byl jsem na Šíravě ještě následující rok, absolutně se tam nic nezměnilo, pouze podnikavé babce přibily dvě nové kadibudky a bylo tam více rybářů, ale pořád stály jejich stany jen v jedné řadě a ještě poměrně dál od sebe.

V roce 1974 jsem navštívil Zemplínskou Šíravu cestou autem na dovolenou do Oděsy a byl jsem zděšen. Tisíce stanů a turistů tak, že pomalu ani nebylo možné dojít k vodě, alespoň tedy v lokalitě na louce pod Medvědí horou a chytat ryby pro davy lidí na břehu a ve vodě tam ani nebylo možné. Od té doby jsem tam nebyl a zprávy jak to tam je s rybami a rybařinou nemám. Skončil další rybářský ráj, ale věřím že stále ještě i někde u nás zapomenuté rybářské ráje existují a já je hledám, někdy i z úspěchem, ale o tom zase příště.

Petrův zdar
Kocour
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 11. října 2009 v 16:54 | Reagovat

Krásný článek! Napsal jsi to moc hezky, skoro mám chuť vyrazit na Šíravu.  :-D Kdysi jsem kolem projížděla, tak si ji i trochu vybavuji.  ;-)

2 Kuba Kuba | Web | 19. července 2014 v 10:18 | Reagovat

dobrej článek :-)

3 Lama Lama | 17. února 2016 v 12:39 | Reagovat

Kvalitní rybářské doplňky a příslušenství

http://www.fishunt.cz/13-doplnky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama