Bačkorová kultura aneb návštěvová story.

3. ledna 2010 v 10:12 | Kocour |  Ostatní


Nemám rád přezouvání do bačkor v souvislosti s návštěvami.

Vždy jsem se domníval, že přezouvání do bačkor je pouze typicky českou záležitostí. Mýlil jsem se, druhým národem jsou japonci, kteří tuto tradici dovedli až k "dokonalosti".Zda existují ještě další národy s "bačkorovou kulturou" jsem nezjišťoval.

U nás vejdete do domu, zujete si boty, obujete bačkory a jste "vítáni". Ovšem v japonském domě tuto proceduru opakujete minimálně třikrát. Japonci totiž představují druhý extrém: přezouvají se naprosto všude, dokonce i v restauracích. Mají i speciální bačkory jen na záchod.

Japonská tradice ale souvisí s podlahou, kterou v této zemi často tvoří rýžové rohože. Japonka v botách s jehlovými podpatky, by udělala z takové podlahy řešeto. Po vstupu do domu si tedy boty odloží a přezuje se do bačkor zvaných surippa. V těch přejde chodbu a může do kuchyně, kde bývá podlaha dřevěná nebo z umělých materiálů. Na rýžovou podlahu v obývacím pokoji se ale nesmí ani v pantoflích: zuje se tedy podruhé a na rýžových matracích klouže pouze v ponožkách. Matrace jsou příjemně měkké, takže se po nich chodí velmi pohodlně.

Naše bačkorová kultura ovšem nemá s důvody pro zouvání existujícími v Japonsku nic společného. Pod pojmem bačkorová kultura u nás, si většinou každý představuje občana dřepícího doma u televize, kterou má jako jediný zdroj kultury ducha. Já tento pojem používám pro zvyk, přezouvání se do bačkor a to zejména v souvislosti s návštěvami.

Neodsuzuji samozřejmě praxi, že když přijdu domů z práce, tak si chci odpočinout, vyměnit venkovní obuv za něco pohodlného atd.

Nesnáším ale u nás zavedenou a ve většině případů praktikovanou "návštěvovou" bačkorovou kulturu a jsem na ní přímo alergický. Aby bylo každému jasné, o čem zde hovořím, jde o hygienu. Nesnáším, když přijdu někam na návštěvu, musím se zout a navléci na sebe bačkory, ve kterých se vystřídalo již několik desítek různě více či méně páchnoucích nohou a v horším případě i s kožní plísní.

Nebo si například představte takovou českou domácí párty v oblecích, kravatách a na nohách bačkory.

Pokud se návštěva zuje, odmítne bačkory a chodí po bytě bosa, jedná se o stejný případ, kdy zanechávají "stopy" ze svých zapocených nohou.

Doma jsme to vyřešili tak, že nemáme, kromě ložnice, nikde koberce a na podlaze je laminátová podlaha se zátěžovým povrchem proti poškrábání. Hlavním důvodem v tomto případě ale byla skutečnost, že máme tři psy, jednoho kocoura, kteří dohromady váží okolo 100 kilo a bežně se pohybují po bytě. Nejsou samozřejmě trápeni pobytem v bytě, mají k dipozici velkou zahradu, ale do bytu nás chodí navštěvovat poměrně často a rádi. Umíte si představit, jak vypadaly koberce a to byl hlavní důvod k jejich zrušení.

Každá naše příchozí návštěva je důrazně upozorněna "nezouvejte se, my tady chodíme v botách", ve většině případů ale následuje stále se opakující story, návštěva se zuje, stojí na studené laminátové podlaze a čeká na bačkory. Na další upozornění, že se tady nezouváne většinou nereagují a přiblble se dožadují bačkor. Vzhledem k mé cholerické povaze a zvyku většinou říkat každému co si myslím, hrozí každý příchod návštěvy konfliktem již u dveří. Třeba včera jsem to již nevydržel a řekl jsem návštěvě, aby se obula, že si nepřeji aby strkali své nohy do mých přezuvek i když se jednalo o naše baškory určené jen pro návštěvy. Nakonec si je přece vynutili a je možné, že jsme přišli o jedny přátele.

Já bych byl nekompromisní ale manželka většinou rezignuje a vytáhne návštěvové bačkory, které bych já na své nohy nikdy nenavlékl, protože musí být prolezlé humusem ze všech těch nohou, které se v nich již vystřídaly.
Opačný případ, tedy když my jdeme na návštěvu k někomu, kde se musíme zout a to je většina případů, řešíme tak, že nosíme sebou svoje boty na přezutí, které máme doma uschované a nikomu je nepůjčujeme.

Naše bačkorová kultura je tak silná, že pronikla i do anegnot. A závěrem malou ukázku z nich.

Dědečkovi dali k narozeninám bačkory. Zkoušel si je v noční košili, když se ohnul, aby se obul, uviděl pimprlíka a pravil: "To čumíš na bačkory, ale když jsem dostal kravatu, tos ani nemrk! ¨

Příjde Michal na návštevu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají, a když už k večeru začíná být zima, Franta Michala poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory. Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery jenom v kalhotkach. Jedné je 17 a druhé 19. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví: "Váš otec mi řekl, že vás můžu přefiknout.
Vyděšeně se na něj podívají a říkají: "To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl !!" "Tak vy mi nevěříte?" ptá se a otevírá dveře: "Franto, obě?" zavolá a ze zdola se ozve: "Jo, jo, Michale, obě!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DědaLebeda DědaLebeda | Web | 8. ledna 2010 v 3:04 | Reagovat

Teda.....bačkorová kultura se Ti povedla. Něco na tom je. Z Michalovo návštěvy u Franty si jde vzít poučení, jak se VYZNAT.
Super spot - jen tak dál v tom Novém roce.
---(:-§o)))   ,.DL. \ jinak už zaregistrovaný na http://motorkarinad60let.webnode.cz/
Jste prima parta. :-D  :-D  :-D

2 Jirka Jirka | 22. února 2010 v 16:46 | Reagovat

Hezky to máš napsaný,ale na druhou stranu např.venku šlápneš do hovna(nebo ta návštěva) a běháš si s tím po bytě.Radši zůstanu u těch bačkor. :-)

3 Rouko Rouko | E-mail | Web | 15. února 2012 v 13:56 | Reagovat

Super blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama