Kdo si hraje nezlobí

17. ledna 2011 v 16:09 | Kocour |  Ostatní
Červen 2009
Nevím zcela přesně jak to je ve světě, ale určitě vím, že každý Čech někdy něco sbíral nebo sbírá a když už nic tak někteří jedinci alespoň peníze. Jsme prostě takový sběratelský národ. Rozdíl bude pouze v tom, jak hluboko má kdo do kapsy. Někdo sbírá stará historická auta nebo legendární Harleye Davidsony a někdo holt jen krabičky od sirek.

Jako správný kluk jsem od svého mládí v životě sbíral kde co, měl jsem sbírku známek, sirek, odznaků a já již nevím ani čeho všeho možného. S přibývajícím věkem jsem se počal postupně specializovat, takže jsem sbíral a mám poměrně velkou sbírku jídelních lístků z celého světa, pivních etiket a tácků dále jsem sbíral nože, bajonety, šavle, karbidky...

Svým vnukům vštipuji zásadu - máš li od něčeho tři kusy, je to základ sbírky. Dodržujíc tuto zásadu jsem postupně začal dále sbírat turistické hole, budhy, podložky pod žehličky, pivní nádoby, dřevěné korbely a další cajky, jak tomu lapidárně říká moje manželka. Ty hole mi na stará kolena přišly docela vhod a díky své artróze je i aktivně používám.

Podotýkám, že nebydlím v panelovém bytě, takže prostorově omezován většinou nejsem, kromě výrazů nevole od mé ženy, která mě, teda mé sbírky postupně vytěsnila až do sklepa. Musím ale podotknout, že sklep je poměrně prostorný, takže vlastně příliš omezen nejsem.

Mám dva vnuky, mimochodem perfektní kluky, jeden chodí do 6 a druhý do 4 třídy. Ten mladší Honza, když ještě nechodil do školy za mnou jednou přišel a prohlásil:"dědku já mám nápad, budeme sbírat staré vzduchovky, já je budu sbírat a ty je budeš kupovat," . V té době jsem byl ještě zapojen v pracovním procesu a nežil jsem pouze z důchodu jako dnes, takže investovat každý měsíc nějaký peníz do tohoto nového hobby nebyl tak velký problém. Druhý vnuk Adam se také zapojil. Začal jsem shánět informace o vzduchovkách, což díky internetu není žádný problém a postupně jsem do sebe nasával vědomosti.

Po získání základních informací o typech, odborných názvech, cenových relacích a dalších věcí k tomu se vztahujících jsem zahájil anabázi obcházení frců, bazarů, hledání inzerátů a pomalu začal nakupovat základy sbírky. Mimochodem frcy a bazary miluji a obcházel jsem je, i když jsem vzduchovky nesbíral. Někteří chytří majitelé vetešnictví, zejména ti kteří nežijí z obchodů s čórkami, mají takovou fintu - občas někam mezi různé cajky vloží kousek značkového například porcelánu a nabídnou ho pod cenou. Komu se podaří to najít a koupit, tam vždy přijde znovu a hledá a hledá a stejně si něco koupí i co by si jinak nekoupil a spokojenost je na obou stranách.

Stalo se z toho nové a silné hobby, většina starých vzduchovek, které jsem koupil byla v horším některé i dezolátním stavu. Nejhorší byly kousky, které se někdo například snažil změnit na stříbrnou pušku Vinetoua a to tak, že do pažby natloukl cvočky, nebo provedl jiné podobné úpravy.

Nový přírůstek jsem přinesl do své dílničky a spolu s vnuky jsme pušku rozebrali, kovové součástky naložili do odrezovací lázně a zahájili práci s pažbou. Zdálo by se to jednoduché, ale museli jsem se naučit celou řadu věcí, které jsme do té doby neznali. Pokud si někdo myslí, že stačí dřevo jen obrousit a nalakovat tak to je na velkém omylu. Kontaktoval jsem staré truhláře a získával od nich zkušenosti. Postupně jsem se naučil dřevo správně obrousit, pracovat s mořidly a šelakem o jehož existenci jsem do té doby neměl ani páru.

U pažby to je nekonečná práce když chcete aby výsledek byl alespoň dobrý - vybrousit, navlhčit několikrát to opakovat a když už si myslíte, že je to dokonalé, tak není a celé znovu.

Druhá fáze spočívala většinou ve výměně péra, těsnění, "ožvechtlaných" šroubů atd. Mimochodem, za tímto účelem se mi kdysi podařilo nakoupit většinu zásob náhradních dílů na vzduchovky Slavia z jednoho krachujícího krámu. V rámci této fáze jsem se zase naučil brynýrovat kovový povrch zbraní.

Odborníkům se za laický popis předem omlouvám, nejsem vyučen žádnému řemeslu, dělám to možná i ne zcela správnými postupy ale pouze a jenom pro radost a zábavu.

Poslední fází bylo brynýrování a poté následovala fáze na kterou jsme se vždy všichni tři těšili a to bylo zastřelování pušky a nastavení miřidel. Největším frajerem při zastřelování je Honza, který dokáže na vzdálenost 10 metrů nastřílet všechny broky do jednoho otvoru, bez jakéhokoliv rozptylu, teda skoro. Je to střelec od pánaboha a měl by se věnovat střelbě na vyšší úrovni ale jeho baví více fotbal, plavání a lyžování.

Současný stav je takový, že máme ve sbírce asi 25 kusů vzduchovek, vnuky to již nebaví protože mají mnoho jiných zájmů a já po pravdě řečeno mám i přes svůj věk také řadu nových zájmů a nemám na to již čas.

Tento příběh nemá žádnou pointu, ale ukazuje na skutečnost, že každá záliba, koníček nebo hobby sebou v řadě případech přinášejí i další věci jako získání nových zkušeností, vědomostí a v podstatě se dá říci "kdo si hraje nezlobí".


Pokud by chtěl někdo celou sbírku vzduchovek koupit, jsem ochoten ji prodat. Vnuky to již nebaví a já potřebuji finance na mé další hobby kterým jsou motorky.

PS

začal jsem sbírat parohy,již mám troje, hádejte čí byly první ?
Některé moje další Hobby :
Když zrovna nic nesbírám, nebo se nevěnuji svým koníčkům, zalezu do dílny a hraju si, zde jsou některé mé výtvory :
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gaaruša Gaaruša | Web | 17. ledna 2011 v 16:14 | Reagovat

Krááása xD

2 ivanazikova ivanazikova | E-mail | 18. března 2011 v 14:50 | Reagovat

já budu psát....to je úžasné a teď se těším na pohled z koňského hřbetu...doufám že bude stejně zajímavý jako kdo si hraje nezlobí O_O

3 Scott Scott | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:47 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

4 StK StK | Web | 16. března 2013 v 21:25 | Reagovat

Přestěhoval jsem se, byv majitelem domu vyexkomunikován do malého panelákovéhom bytečku. "Sbíral" jsem naštěstí jen knihy a hudbu, ale stejně dvě třetiny skončily rozdáním známým. Ale jak postupuje Alzheimer, začínají se mi postupně všechny vybavovat - bohužel místo jmen lidí, které bych MĚL znát. Takže se ze sbrtky materiální stala sbírka nehmotná, virtuální.
Na mě si nepřijdou! ;-)

5 Vítězslav  Vojáček Vítězslav Vojáček | E-mail | 13. prosince 2014 v 1:55 | Reagovat

Kocoure! Já mám nick:Luigy! Moc tě pozdravujem Já a Eva barice! Najdeš nás mezi motorkaři nad nad 60 let. Škoda,že jsme se ještě neviděly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama